Řepa sama o sobě je velmi zdravou zeleninou. Fermentace (mléčné kvašení) její přínos ještě znásobuje a mnohé další účinky přidává.
Fermentací řepy získáme:
- chutnou čerstvou přílohu k jídlům
- účinné prebiotikum, které vyživuje přátelské mikroorganizmy ve střevech
- vynikající šťávu, řepný kvas, který je hotovou medicínou a prevencí různých bakteriálních a virových infekcí
Fermentovat řepu můžeme i doma. Příprava nezabere mnoho času a je vždy po ruce.
Dělám ji takto:
- 2-3 kg červené řepy
- 3 litry vody
- 3 vrchovaté lžíce soli
- 3 větší cibule
- 9 stroužků česneku
- koření (15 bobulek pepře, 6 bobkových listů, 6 bobulek nové koření, 9 hřebíčků)
Nejdříve si připravím všechny suroviny.
Svařím vodu, rozpustím v ní sůl a nechám zchladit na pokojovou teplotu.
Řepu dobře omyji, oddělím řapík s listy i spodní „ocásek“ a bulvu nakrájím na plátky, ty větší rozpůlím/rozčtvrtím. Většinou mám čerstvou domácí řepu, proto ji neokrajuji, jen vyříznu záhyby, které se těžko čistí.
Cibuli překrojím na půl a poté nakrájím na tenké plátky. Oloupané stružky česneku také překrojím napůl.
Koření si rozdělím na tři části, v každé 5 bobulek pepře, 2 bobkové listy, 2 bobulky nového koření a 3 hřebíčky.
Někdy přidám i kousek mrkve nebo jinou zeleninu, fermentovat se může vlastně jakákoliv.
Nakrájenou řepu si rozdělím přibližně na 4 části a postupně začnu vrstvit do čtyřlitrové zavařovací sklenice. Řepa, cibule, koření. Řepa, cibule, koření. Řepa, cibule, koření. A na závěr řepa. A jako úplně poslední přijdou omyté listy. Pokud jsou pěkné, přidávám i řapíky. Jsou sice i po zkvašení dost tuhé a vhodné spíše jako prebiotická žvýkačka, za to však bohaté na chlorofyl, o který se rády podělí.
Vše zaliji vodou se solí, hrdlo sklenice překryji ubrouskem a utěsním gumičkou.
Sklenici nechám stát v pokojové teplotě 2–3 dny.
První den se nic zvláštního neděje, jen se začíná krásně zabarvovat voda. Na konci prvního dne z vršku odeberu jemně se tvořící pěnu, setřu hnědý nános z ústí sklenice a doliji vodou.
Na druhý den už zelenina začne poctivě pracovat. Pěna se tvoří hustě, někdy ji odebírám i pětkrát za den. A pokaždé doleji vodu do původního množství.
Když už se pěna netvoří, což bývá obvykle na závěr čtvrtého dne, zavřu sklenici víčkem a dám do sklepa nebo přímo do lednice.
Takto krásně sytou barvu má kvas, když je připravený na uskladnění do chladna. Pokud se pěna stále tvoří, nechám sklenici v teple ještě do dalšího dne.
Ve sklepě na ni koukám obden, jestli netvoří pěnu nebo povlak, případně zda neperličkuje. Pokud ano, opět ji vyčistím a jemně se sklenicí zatočím, bublinky vyjdou ven.
Po dvou týdnech je řepa vykvašená a připravená k jídlu/pití.
Kvašením se ztrácí zemitá chuť řepy, která některým vadí, a také většina cukru, kterého samotná čerstvá řepa obsahuje téměř 10 %, proto je v této úpravě řepa vhodná i při diabetes a nízkosacharidové dietě.
Dobrou chuť!