BylinkyFermentovaná řepa – zeleninový klenot

29/10/2020by herbiana
https://herbiana.cz/wp-content/uploads/2020/10/repa03_uvodni-1.jpg

Řepa sama o sobě je velmi zdravou zeleninou. Fermentace (mléčné kvašení) její přínos ještě znásobuje a mnohé další účinky přidává.

Fermentací řepy získáme:

  • chutnou čerstvou přílohu k jídlům
  • účinné prebiotikum, které vyživuje přátelské mikroorganizmy ve střevech
  • vynikající šťávu, řepný kvas, který je hotovou medicínou a prevencí různých bakteriálních a virových infekcí

Fermentovat řepu můžeme i doma. Příprava nezabere mnoho času a je vždy po ruce.

Dělám ji takto:

  • 2-3 kg červené řepy
  • 3 litry vody
  • 3 vrchovaté lžíce soli
  • 3 větší cibule
  • 9 stroužků česneku
  • koření (15 bobulek pepře, 6 bobkových listů, 6 bobulek nové koření, 9 hřebíčků)

Nejdříve si připravím všechny suroviny.

Svařím vodu, rozpustím v ní sůl a nechám zchladit na pokojovou teplotu.

Řepu dobře omyji, oddělím řapík s listy i spodní „ocásek“ a bulvu nakrájím na plátky, ty větší rozpůlím/rozčtvrtím. Většinou mám čerstvou domácí řepu, proto ji neokrajuji, jen vyříznu záhyby, které se těžko čistí.

Cibuli překrojím na půl a poté nakrájím na tenké plátky. Oloupané stružky česneku také překrojím napůl.

Koření si rozdělím na tři části, v každé 5 bobulek pepře, 2 bobkové listy, 2 bobulky nového koření a 3 hřebíčky.

Někdy přidám i kousek mrkve nebo jinou zeleninu, fermentovat se může vlastně jakákoliv.

Nakrájenou řepu si rozdělím přibližně na 4 části a postupně začnu vrstvit do čtyřlitrové zavařovací sklenice. Řepa, cibule, koření. Řepa, cibule, koření. Řepa, cibule, koření. A na závěr řepa. A jako úplně poslední přijdou omyté listy. Pokud jsou pěkné, přidávám i řapíky. Jsou sice i po zkvašení dost tuhé a vhodné spíše jako prebiotická žvýkačka, za to však bohaté na chlorofyl, o který se rády podělí.

Vše zaliji vodou se solí, hrdlo sklenice překryji ubrouskem a utěsním gumičkou.

Sklenici nechám stát v pokojové teplotě 2–3 dny.

První den se nic zvláštního neděje, jen se začíná krásně zabarvovat voda. Na konci prvního dne z vršku odeberu jemně se tvořící pěnu, setřu hnědý nános z ústí sklenice a doliji vodou.

Na druhý den už zelenina začne poctivě pracovat. Pěna se tvoří hustě, někdy ji odebírám i pětkrát za den. A pokaždé doleji vodu do původního množství.

Když už se pěna netvoří, což bývá obvykle na závěr čtvrtého dne, zavřu sklenici víčkem a dám do sklepa nebo přímo do lednice.

Takto krásně sytou barvu má kvas, když je připravený na uskladnění do chladna. Pokud se pěna stále tvoří, nechám sklenici v teple ještě do dalšího dne.

Ve sklepě na ni koukám obden, jestli netvoří pěnu nebo povlak, případně zda neperličkuje. Pokud ano, opět ji vyčistím a jemně se sklenicí zatočím, bublinky vyjdou ven.

Po dvou týdnech je řepa vykvašená a připravená k jídlu/pití.

Kvašením se ztrácí zemitá chuť řepy, která některým vadí, a také většina cukru, kterého samotná čerstvá řepa obsahuje téměř 10 %, proto je v této úpravě řepa vhodná i při diabetes a nízkosacharidové dietě.

Dobrou chuť!