HERBIANA

bylinky, příroda, jednoduchost
Bylinky i další rostlinky využívám nejen jako léčivky, ale také v každodenní kuchyni pro svou rodinu. Nevidím v nich jenom dochucovadlo, vnímám je jako součást jídel. Pomáhají nám udržovat v jídelníčku přirozenou rovnováhu a rozmanitost, s minimem práce. To je pro mě při všech každodenních povinnostech velkou úlevou.
Už jako holka jsem nejraději běhala s kamarádkou v mokřinách kolem Přerova. Střílely jsme lukem vyrobeným z prutů, škubaly vše zelené v dosahu, vařily z toho lektvary. Vyhrožovaly jsme kolemjdoucím, co odhazovali odpadky do přírody, že si je podáme. Obě jsme si přírody vážily a jako správné kamarádky jsme se o ni i dělily. Ona měla blíž ke zvířatům a já zase k rostlinám. A to mi zůstalo až dodnes 😊.
Říka se, že v jednoduchosti je krása. Myslím, že se dá říct, že v jednoduchosti je krása a zdraví. Snažím se, aby náš rodinný jídelníček byl sice rozmanitý, ale aby každé jídlo mělo co nejméně složek. Aby byla jídla co nejméně zpracovávaná a upravovaná, ať už ta domácí nebo kupovaná.

DĚKUJI

Tvoření s bylinkami se věnuji sama. S ním však souvisí mnoho jiných činností, na které bych nevystačila. Pěstování rostlinek a dalších surovin, webové stránky, facebookový profil, obchodní dovednosti, administrativa. To vše se mnou vytvořili lidé a příroda v mém okolí. Velké díky za obrovský kus práce, za fyzickou i duševní podporu patří mým báječným kamarádkám Dáše, Haničce, Pavlínce z Kavárny Paseka a mnoha dalším. A za trpělivost mé rodině.

Jsem vám za vše velmi vděčná.

https://www.facebook.com/kavarnapaseka/

http://diyagmara.cz/

https://www.zahradaosoblaha.cz/

JAK VZNIKLA HERBIANA

Myšlenka herbiany vznikala pozvolna. Začalo to malou bylinkovou zahrádkou, kterou jedinou jsem si opravdu přála mít na zahradě po tom, co jsme se jedno léto přestěhovali do domečku v blízkosti nádherné přírody. Přání jsem si splnila a hned na jaře jsem vysadila první bylinky.

Nejdřív jsem je používala tradičně, asi jako většina, na čaje, ochucení polévek, do omáček. Později jsem si jimi začala sypat krajíc chleba s tvarohem, přidávala je hojně do šťouchaných brambor, do rýže a mnoha dalších jídel.

Říkala jsem si, jak je to skvělé, mít v létě na dosah čerstvé bylinky a hned ze zahrádky si je dát na stůl. Bylinky však rostly a najednou jich bylo všude plno. I když jsem je poctivě využívala každý den, ubylo vždy jen snítko. Tak jsem ty zbylé nejdříve sušila. Nebyly špatné, ale ztratily barvu a některé také chuť.

Pár jsem jich zamrazila. A v zimě jsem to ocenila. Skvělý nápad. Jenže do mrazáku se jich moc nevešlo a brzy byly pryč. Přemýšlela jsem, jak je uchovat všechny a přitom čerstvé. Vzpomněla jsem si na pesto z bazalky. Když to jde z bazalky, proč by to nešlo i z jiných bylinek? A tak jsem to další léto zkusila. Nejdříve ze šalvěje. Dobrota. Měsíček. Libeček. Mrkvová nať. Veeeelká dobrota. Snědly se ještě před Vánoci. Podařilo se ušetřit jen ty, které jsem nadepsala TESTOVACÍ – NEBRAT. Chtěla jsem vědět, jak dlouho vydrží.

Bylinky mě pohlcovaly čím dál víc. Věnovala jsem jim veškerý volný čas. Bavilo mě číst si o nich a zjišťovat, která je k čemu dobrá, v jakou hodinu se má sbírat, jak ji použít. K mému velkému údivu jsem našla nespočet knih a článků. Jeden z nich mě velmi zaujal, mám ho neustále v živé paměti.

Psalo se v něm o zelených částech rostlin, které dnes díky obrovskému množství všemožných průmyslových potravin bereme jako plevel a většinou končí na kompostu nebo v koši. Přitom jsou tak zdravé a dobře dostupné! Obsahují vše potřebné pro život, jsou bohatým zdrojem lehce stravitelných bílkovin, sacharidů a tuků v jejich přirozené formě. Výživově jsou ještě vydatnější než květy, kořeny či semena, které běžně využíváme kvůli minerálům, vitamínům a léčivým látkám. Ty jsou obsaženy i v zelených částech rostlin, jen v o něco menším množství. Tou dobou jsem s pesty teprve začínala. Měla jsem ohromnou radost, že to, co jsem vnímala intuitivně jako zdravé, mi potvrdili i jiní.

A pak přišel další impuls. Vysadila jsem na předzahrádce levanduli. Potřebovala jsem skromnou a na péči nenáročnou rostlinku, která by pokryla špatně udržovatelný prostor ve svahu. Krásně se rozrostla a tak podmanivě voněla. Přišlo mi líto tu nádheru jen tak nechat odkvést a na podzim vyhodit do kompostu. Obzvlášť když jsem si o ní přečetla, jak je léčivá. V článku byly i tipy na využití, jedním z nich byl recept na sirup. Zkusila jsem ho, byl vynikající. Chutnal také ostatním. Dokonce zaujal i mé nynější kamarádky, které si ho berou do kavárny pro své hosty. Nechtělo se mi tomu věřit. Dodalo mi to odvahu. Začala jsem pracovat na tom, abych se o něj a další bylinkové dobroty mohla podělit i se svým širším okolím. Nebylo to jednoduché a hned, ale povedlo se.

A tak je tu dnes Herbiana. Název, na rozdíl od myšlenky, nevznikal pozvolna a dlouho. Bylo to raz dva. Brzy po ránu, v provoněném lese plném osvěžující rosy a energie ve vzduchu. I tento okamžik si zřejmě uchovám napořád. Jela jsem na Čeřínek, jako obvykle. Nahoře jsem sesedla z kola a šla se projít. Přemýšlela jsem, jak ty moje činnosti s bylinkami nazvat. Přála jsem si mít v názvu bylinky. Herb. Herba. Udělat z toho žensky znějící jméno. Mně blízké jméno. Jana. Herbiana.